týden třetí - posun v korejštině, školní párty nebo letenky na Filipíny ~ Stíba v Koreji

Souhrn třetího týdne v Koreji. :-)

pondělí

Volnej den bez přednášek sem trávil v kampusu, udělal sem pár věcí do školy, opakoval si na korejštinu a večer šel vyrelaxovat do fitka a do sauny.

čokoláda pro posilnění myšlení :-)

úterý

V korejštině sme se posunuli k prvním seznamovacím frázím a gramatice takže už se konečně aspoň umim představit :-). Vzhledem k tomu, že profesor na odpolední přednášky o korejském náboženství přednášel v tenhle den někde na jihu Koreji, koukali sme sami na tři tématický filmy. První byl o článku devět japonské ústavy, druhý o zavražděném salvádorském arcibiskupovi Oscaru Romerovi a třetí o náboženství na Filipínách. Poslední z nich navíc zhruba v polovině začal blbnout, takže sme skončili o něco dřív. Pohodička :-).

Po večeři sem se šel jen tak zběžně kouknout do školního krámu a co nevidim, zrovna jim přišly pěkný nový mikiny, takže sem hned šel zkoušet a následně společně s pár drobnostma jednu koupil. Stála navíc jen 34.000 wonů (tedy cca 700 Kč) a kvalititavině i vzhledově vypadá moc dobře, takže snad dobrá koupě. Mám tak první kus univerzitního oblečení a konečně se cítím jako pravý student Yonsei University :-).

Večer po západu slunce sem se pak šel porvý proběhnout po kampusu. Na devadesáti procentech míst kudy sem běžel sem ještě nikdy nebyl ale to nevadilo, všechna místa jsou pěkně osvětlená a rámec kudy zhruba se vydat sem měl, takže nehrozilo, že bych se někde zabil :-). Trasa, kterou sem běžel je navíc i pěkná. Spodem kolem jezera a pak zadem do kopce kolem celýho kampusu zpátky na kolej. Dle GPSky má celej okruh asi 2,5 km, těšim se na další výběh.

nákup - penály, desky a hlavně mikina :-)

trasa běhu po kampusu

středa

V korejštině sme opakovali minulý a učili se další konverzační fráze. Neni to tak hrozný, ale je to přece jenom korejština a ne slovenština, uvidíme časem.

Večer pak spolubydlící Alex dostal chuť na pivo no a já souhlasil. Tak vyběh ven koupit jednu litrovou petku takovýho celkem blivajzu. Co mě překvapilo, že potom co sme jí spolu vypili na půl, tudíž každej cca jedna pivo, se jeho korejské oči zmenšily ještě na polovic a začal mluvit z cesty. Tak sem neváhal a ze svých zásob (aneb kdo je připraven není překvapen :-)) ještě vytáhnul flašku Sodžu. Po ní už začal tancovat a za chvíli usnul. Druhou už sem vypil jenom s Maxem, kterej vypadal uplně v pohodě. Mám pocit, že odrovnání po tak malym množství alkoholu sem ještě neviděl, ale aspoň byla sranda. :-)

přituhuje :-)

výhled z jedné budov univerzity

spící korejská vejpitka Alex s Kazachem Kuanyshem :-)

čtvrtek

Odpoledne se nám podařilo najít letenky na Filipíny za super cenu. Zpáteční letenka pro jednoho vychází na necelý 2.000 Kč, což vzhledem k tomu, že se jedná zhruba o vzdálenost jako z ČR na Kanáry, je exkluzivní cena. Deset dní v období 20. - 30. května (jéé, 30. mám narozeniny :-)) tak česko-litevsko-americká čtvreřice stráví s batěhom na zádech na cestách po vyhřátých ostrovech překrásných Filipín. Moc se na to těšim.

Večer sem si šel ještě zaběhat a do sauny a o půlnoci se vyráželo univerzitním autobusem na školou organizovanou párty v centru Wondžu v klubu 151 kde se pařilo až do ranních hodin. Jedná se o menší klub s dobrou atmosférou a bylo fajn, že lidi co dorazili byly v drtivý většině dobře naladěný pohodáři s kterejma se dalo kecat a zapařit. Korejci totiž často bývají k cizincům odtažití, protože se stydí používat jazyk. Tady byla ale víc než pohodová atmosféra kdy všichni tancovali a bavili se, připadal sem si trochu jako když sem chodit v patnácti na diskotéky, takhle sem si totiž dlouho nezapařil. :-)

sympatická DJka

pohled do davu z pódia

pátek

Po hodně pozdním nočním, tedy spíše ranním, návratu z klubu nás v deset ráno čekaly dvě hodiny přednášek o korejské kultuře. Únava sice byla, ale nakonec to bylo víc než fajn. Přednášela moc příjemná profesorka ve středních letech, která dlouho žila v USA a nedávno se vrátila do Koreji, se kterou byl následně pro zájemce domluvenej společnej oběd kde sme si i fajn popovídali. Jeden z nejsympatičtějších a nejzajímavějších lidí co sem tady zatim potkal.

Po obědě sme pak všichni zahraniční studenti společně vyrazili do Čchunčchonu, což je hlavní město naší provincie Kangwon (naše Wondžu je ale například co do počtu obyvatel větší a i celkově významnější), kde sme měli domluvenou schůzku na úřadě, kvůli odevzdání otisků prstů, které jsou potřebné pro vytvoření cizinecké karty pro osoby pobývající v Koreji déle než 90 dnů. Zhruba hodinu a půl dlouhá cesta tam a takřka ihned zpátky byla vyplněná tímto asi patnáctiminutovým procesem, tudíž ideálně zabité odpoledne. Nicméně mi to nakonec ani tak nevadilo, protože sem aspoň v autobuse krásně moh dospat předcházející noc.

Po večeři sme pak jen vyrazili se spolubydlícím Kazachem a jeho ségrou, která třetím rokem studuje a žije na jihu Koreji a přijela ho navštívit na nákup do eMartu. Někdo večer ještě vyrážel posedět do baru, já ale taktně odmítnul a udělal si klidnej večer na pokoji. Korejští spolubydlící na víkendy tradičně odjíždějí domů do Soulu a Kazach byl tentokrát se ségrou, kterou škola zdarma ubytovala v pokojích pro hosty a na pokoj se vrátil až druhý den. Takže sem se jen v klidu natáh, ochutnával místní sušenky co sem si předtim nakoupil a pustil si úžasnej korejskej film Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remeber). Věděl sem, že to má být výborný a hodně smutný film, ale i přesto mě tohle romantické drama, které ve mně i po delší době pořád rezonuje dostalo, a s odstupem času ho už můžu zařadit mezi opravdu nejsilnější filmové zážitky v životě.

v eMartu byla Plznička ve slevě tak sem neváhal :-)

sobota

Původní plán vyrazit do Soulu sem nakonec zamítnul. Po obědě sem si šel do bankomatu vybrat další milion, protože ten první byl už skoro fuč :-) a jelikož bylo krásně, odpoledne sme s ostatníma kecali a procházeli se po kampusu. S Kuanyshem (Kazach) a Tomasem (Litevec) sme si pak šli k venkovnímu divadlu pustit na notebooku Borata, známý to film o Kazachstánu, který tuhle zemi proslavil a o kterém sem se se svým spolubydlícím tolikrát bavili a nasmáli se mu. Za ty roky sem zapomněl, že tu zazní i čeština aneb "Jak še máš?" :-).

Večer sme pak vyrazili s Tomasem, Viliusem a Matthewem na večeři mimo kampus. Po ní sme měli sraz s ostatníma, šli do Groove baru a následně na karaoke kde sme opět byli do pozdních nočních hodin.