úloha věku a jeho počítání

     Přesto, že Jižní Korea je zemí nám v mnoha ohledech ne až tak vzdálenou, v některých oblastech je to skutečně úplný jiný svět. Právě proto sem vytvořil tuhle rubriku, kam čas od času přidám nějakou tu místní zvyklost, zajímavost nebo kulturní odlišnost.

     Jako první téma jsem si vybral úlohu korejského věku a jeho počítání. Asi si mnozí řeknou, co může být na počítání věku a jeho úloze tolik odlišného. Vysvětlení najdete v dalších řádcích.

     Věk má na asijských státech obecně důležitější postavení než v západním světě a Jižní Korea je toho zářným příkladem. Jedna z prvních otázek při kontaktu s Korejcem totiž bude "Kolik je ti let?" 

     Věk totiž zásadním způsobem určuje chování vůči druhé osobě a také způsob oslovování. Korejština stejně jako například japonština totiž rozlišuje několik úrovní formálního oslovování a k tomu, aby Korejec mohl vybrat tu správnou formu, potřebuje znát váš věk. Pokud ho nezná, odhaduje, a podle svého odhadu pak logicky odvozuje i své chování vůči vám. Nutno podotknout, že Korejci se při odhadování věku řídí úplně jinými měřítky než my, ale k tomu se jednou také dostanu.

     S touto skutečností pak úzce souvisí počítání věku. Korejských dvacet totiž není českých dvacet. Korejskou tradicí je, že do věku člověka se započítává již období od početí, které pro právě narozené Korejce znamená první zdárný rok života. K tomu se pak následně připočítává další rok vždy k prvnímu dni nového roku podle lunárního kalendáře. To ve výsledku znamená, že faktický rozdíl mezi námi a Korejci počítaným věkem je vždy 1-2 roky, podle toho v jakém měsíci jsme se narodili a jaký měsíc zrovna je. Z toho vyplývá je skutečnost, že všichni Korejci narození ve stejném roce jsou stejně staří. Narozeniny totiž všichni slaví v první den nového roku. Symbolizuje to tak vzájemnou rovnost po celý rok, všichni zkrátka zestárnou o jeden rok ve stejný okamžik.

     Jako příklad nám může posloužit dítě narozené před půlnocí 31. prosince. V tu dobu má totiž jeden rok a v první den roku podle lunárního kalendáře, bereme tedy prvního ledna, si připočítává další rok. Několik minut staré dítě tak má podle korejského počítání ve skutečnosti roky dva.

     

:-)

     Při příjezdu do kampusu a následném seznamování s místními Korejci se věk řešil neustále. Mladí Korejci bývají ale dobře obeznámeni se způsoby počítání věku v západním světě a tak se vždy ptají na náš západní i korejský věk.

     Kultura je ale věc v čase proměnlivá a tak u mladých Korejců nebývá netypické slavit i skutečný datum jejich narození, nicméně pokud už, tak ve velmi malé míře.

    Korejci také slaví 100 dní po narození (pegil), již zmiňovaný první rok dítěte (tol), každý další rok v první den nového roku dle lunárního kalendáře a tyto období uzavírají šedesátiny (hwangap), od kterých se věk počítá znovu od začátku, nicméně posledním mezníkem jsou i 88. narozeniny (misu), které ta přesahují onen šedesátiletý cyklus.

      Teď už vidíte, že i tak zdánlivě banální skutečnost může mít velký význam s rozsáhlými společenskými důsledky. Tak mě napadá, že s tím vším souvisí ještě přechod mezi dětstvím a dospělostí, což je další významný mezník v životě Korejce, nicméně tím už vás pro tentorkát nebudu zahlcovat a prostor pro tohle také zajímavé téma si nechám do dalšího příspěvku.