den druhý - přivítání, poznávání, jezení brouků

     Nevím jestli to bylo časovým posunem, horkem v pokoji nebo obojím, ale i po náročné cestě sem toho první moc nenaspal. I přesto, že sem měl jít na mezinárodní oddělení dořešit pár formalit až na devátou hodinu, z postele sem vylez už v sedm. A přesně jak sem očekával, spát se mi začala chtít ve chvíli, kdy sem potřeboval fungovat. No nic, jelikož sem byl furt na nohou a v pohybu, bylo to nakonec v pohodě.

ranní pohled z okna pokoje do mlhy před východem slunce

spolubydlící z Kazachstánu si oproti mně trochu přispal tak sem ho hned blejsknul - sorry Kuanysh :-)

      Středa je den, kdy probíhá uvítání studentů v Global Village. Jedná se o univerzitní program, který dává dohromady zahraniční studenty s místními, kteří o kontakt s námi mají zájem. Vesměs se jedná o drobnou záležitost v jedné třídě, kde se řekne pár informací a každý se stručně představí.

část bandy

představování korejských kamarádů

příprava na společné focení

     Odtud pak vyrážíme na společný oběd do města. Restaurace v horním patře jedné z výškových budov vypadá luxusně a na stůl nám neustále přibývá další a další jídlo. V Koreji zkrátka dostanete  všechno možné najednou hned na začátku, a pak je na vás jak se s tím popasujete, ale k tomu se ještě dostanu jindy.

jen část z toho všeho co nakonec bylo na stole

     Z oběda se vracíme zpět na pokoj kde na mě dopadá únava a tak se jdu na chvíli natáhnout, nicméně neusnu ani na půl hodiny a už mě budí sousedi z vedlejšího pokoje, že se vyráží ven trochu se pobavit, pojíst a popít. Popravdě se mi moc nechtělo ale nakonec sem byl rád, že sem vyrazil. Hodinku si zahrajeme kulečník, kde se mi hned povede usadit první čtyře koule - to sem snad v životě nedal a hned se tak stávám kulečníkovou celebritou, jednooký mezi slepými král :-). Odtud už vyrážíme na večeři, opět spousta pestrého jídla a taky Sodžu, nejtypičtější korejský alkoholický nápoj, časem si najdu čas na to se rozepsat i o něm. Po večeři pak společně jdeme do jednoho z barů poblíž kde pár hodin posedíme a poklábosíme a s posledními mohykány se pak ještě přesouváme o kus dále na pár lahví Sodžu a jednu velmi zajímavou zkušenost - vařené brouky. Nevim, ale asi už sem se za těch skoro 48 hodin aklimatizoval natolik, že mě ani nenapadlo si jich pár nedat. Chuťove to nebylo nic zvláštního, brouci byly trochu slaní ale spíše bez chuti. Je to jen taková věc na zobnutí když si více lidí vyrazí posedět a každý si jich pár dá, sníst celý talíř by mi asi neudělalo dobře.

Tomas z Litvy rozehrává kulečník

parta u druhého stolu

večeře

menší párty

brouci, bohužel nejsou moc vidět :/

     Odtud už vyrážíme zpět do kampusu vyspat se na další den, kdy nás čeká dvoudenní výlet na jihovýchod země, takže je potřeba nabrat trochu sil. Parta se opět trochu stmelila, další zážitky postupně přibývají a den č. 2 je tak úspěšně za mnou. :-)