týden třetí - posun v korejštině, školní párty nebo letenky na Filipíny

   Souhrn třetího týdne v Koreji. :-)

pondělí

     Volnej den bez přednášek sem trávil v kampusu, udělal sem pár věcí do školy, opakoval si na korejštinu a večer šel vyrelaxovat do fitka a do sauny.

čokoláda pro posilnění myšlení :-)

úterý

     V korejštině sme se posunuli k prvním seznamovacím frázím a gramatice takže už se konečně aspoň umim představit :-). Vzhledem k tomu, že profesor na odpolední přednášky o korejském náboženství přednášel v tenhle den někde na jihu Koreji, koukali sme sami na tři tématický filmy. První byl o článku devět japonské ústavy, druhý o zavražděném salvádorském arcibiskupovi Oscaru Romerovi a třetí o náboženství na Filipínách. Poslední z nich navíc zhruba v polovině začal blbnout, takže sme skončili o něco dřív. Pohodička :-).

     Po večeři sem se šel jen tak zběžně kouknout do školního krámu a co nevidim, zrovna jim přišly pěkný nový mikiny, takže sem hned šel zkoušet a následně společně s pár drobnostma jednu koupil. Stála navíc jen 34.000 wonů (tedy cca 700 Kč) a kvalititavině i vzhledově vypadá moc dobře, takže snad dobrá koupě. Mám tak první kus univerzitního oblečení a konečně se cítím jako pravý student Yonsei University :-).

     Večer po západu slunce sem se pak šel porvý proběhnout po kampusu. Na devadesáti procentech míst kudy sem běžel sem ještě nikdy nebyl ale to nevadilo, všechna místa jsou pěkně osvětlená a rámec kudy zhruba se vydat sem měl, takže nehrozilo, že bych se někde zabil :-). Trasa, kterou sem běžel je navíc i pěkná. Spodem kolem jezera a pak zadem do kopce kolem celýho kampusu zpátky na kolej. Dle GPSky má celej okruh asi 2,5 km, těšim se na další výběh.

nákup - penály, desky a hlavně mikina :-)

trasa běhu po kampusu

středa

     V korejštině sme opakovali minulý a učili se další konverzační fráze. Neni to tak hrozný, ale je to přece jenom korejština a ne slovenština, uvidíme časem.

     Večer pak spolubydlící Alex dostal chuť na pivo no a já souhlasil. Tak vyběh ven koupit jednu litrovou petku takovýho celkem blivajzu. Co mě překvapilo, že potom co sme jí spolu vypili na půl, tudíž každej cca jedna pivo, se jeho korejské oči zmenšily ještě na polovic a začal mluvit z cesty. Tak sem neváhal a ze svých zásob (aneb kdo je připraven není překvapen :-)) ještě vytáhnul flašku Sodžu. Po ní už začal tancovat a za chvíli usnul. Druhou už sem vypil jenom s Maxem, kterej vypadal uplně v pohodě. Mám pocit, že odrovnání po tak malym množství alkoholu sem ještě neviděl, ale aspoň byla sranda. :-)

přituhuje :-)

výhled z jedné budov univerzity

spící korejská vejpitka Alex s Kazachem Kuanyshem :-)

čtvrtek

     Odpoledne se nám podařilo najít letenky na Filipíny za super cenu. Zpáteční letenka pro jednoho vychází na necelý 2.000 Kč, což vzhledem k tomu, že se jedná zhruba o vzdálenost jako z ČR na Kanáry, je exkluzivní cena. Deset dní v období 20. - 30. května (jéé, 30. mám narozeniny :-)) tak česko-litevsko-americká čtvreřice stráví s batěhom na zádech na cestách po vyhřátých ostrovech překrásných Filipín. Moc se na to těšim.

     Večer sem si šel ještě zaběhat a do sauny a o půlnoci se vyráželo univerzitním autobusem na školou organizovanou párty v centru Wondžu v klubu 151 kde se pařilo až do ranních hodin. Jedná se o menší klub s dobrou atmosférou a bylo fajn, že lidi co dorazili byly v drtivý většině dobře naladěný pohodáři s kterejma se dalo kecat a zapařit. Korejci totiž často bývají k cizincům odtažití, protože se stydí používat jazyk. Tady byla ale víc než pohodová atmosféra kdy všichni tancovali a bavili se, připadal sem si trochu jako když sem chodit v patnácti na diskotéky, takhle sem si totiž dlouho nezapařil. :-)

sympatická DJka

pohled do davu z pódia

pátek

     Po hodně pozdním nočním, tedy spíše ranním, návratu z klubu nás v deset ráno čekaly dvě hodiny přednášek o korejské kultuře. Únava sice byla, ale nakonec to bylo víc než fajn. Přednášela moc příjemná profesorka ve středních letech, která dlouho žila v USA a nedávno se vrátila do Koreji, se kterou byl následně pro zájemce domluvenej společnej oběd kde sme si i fajn popovídali. Jeden z nejsympatičtějších a nejzajímavějších lidí co sem tady zatim potkal.

     Po obědě sme pak všichni zahraniční studenti společně vyrazili do Čchunčchonu, což je hlavní město naší provincie Kangwon (naše Wondžu je ale například co do počtu obyvatel větší a i celkově významnější), kde sme měli domluvenou schůzku na úřadě, kvůli odevzdání otisků prstů, které jsou potřebné pro vytvoření cizinecké karty pro osoby pobývající v Koreji déle než 90 dnů. Zhruba hodinu a půl dlouhá cesta tam a takřka ihned zpátky byla vyplněná tímto asi patnáctiminutovým procesem, tudíž ideálně zabité odpoledne. Nicméně mi to nakonec ani tak nevadilo, protože sem aspoň v autobuse krásně moh dospat předcházející noc.

     Po večeři sme pak jen vyrazili se spolubydlícím Kazachem a jeho ségrou, která třetím rokem studuje a žije na jihu Koreji a přijela ho navštívit na nákup do eMartu. Někdo večer ještě vyrážel posedět do baru, já ale taktně odmítnul a udělal si klidnej večer na pokoji. Korejští spolubydlící na víkendy tradičně odjíždějí domů do Soulu a Kazach byl tentokrát se ségrou, kterou škola zdarma ubytovala v pokojích pro hosty a na pokoj se vrátil až druhý den. Takže sem se jen v klidu natáh, ochutnával místní sušenky co sem si předtim nakoupil a pustil si  úžasnej korejskej film Nae meori sogui jiugae (A Moment to Remeber). Věděl sem, že to má být výborný a hodně smutný film, ale i přesto mě tohle romantické drama, které ve mně i po delší době pořád rezonuje dostalo, a s odstupem času ho už můžu zařadit mezi opravdu nejsilnější filmové zážitky v životě.

v eMartu byla Plznička ve slevě tak sem neváhal :-)

sobota

     Původní plán vyrazit do Soulu sem nakonec zamítnul. Po obědě sem si šel do bankomatu vybrat další milion, protože ten první byl už skoro fuč :-) a jelikož bylo krásně, odpoledne sme s ostatníma kecali a procházeli se po kampusu. S Kuanyshem (Kazach) a Tomasem (Litevec) sme si pak šli k venkovnímu divadlu pustit na notebooku Borata, známý to film o Kazachstánu, který tuhle zemi proslavil a o kterém sem se se svým spolubydlícím tolikrát bavili a nasmáli se mu. Za ty roky sem zapomněl, že tu zazní i čeština aneb "Jak še máš?" :-).

     Večer sme pak vyrazili s Tomasem, Viliusem a Matthewem  na večeři mimo kampus. Po ní sme měli sraz s ostatníma, šli do Groove baru a následně na karaoke kde sme opět byli do pozdních nočních hodin.

milionář :-)

část venkovních sportovišť

podvečer v kampusu

večeře

karaoke

neděle

     Neděle byla ve stylu odpočinku, klábosení se spolubydlícíma a přípravy na další týden. Celkově nic zvláštního i bůh sedmý den odpočíval :-).

fotka na závěr, aneb život na koleji zkrátka není co býval... :-)

Continue

Noraebang - korejské karaoke

     Pokud v Koreji jen nepřesedáte na jiné letadlo během vaší cesty do Austrálie a strávíte zde alespoň pár dní, ve kterých si vyrazíte s partou místních za zábavou, dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že jednoho krásného večera skončíte v tzv. Noraebang, tedy korejském karaoke podniku. Korejci totiž zpěv milují. A je v podstatě jedno, kam za večerní/noční zábavou vyrážíte, vždy můžete očekávat, že se v okolí nejméně jeden takový podnik najde.

chodba s oddělenými karaoke místnostmi

poklidnější rozjezd v sedě

     Návštěvě karaoke podniku obvykle předchází společná večeře nebo posezení o pár lahvích Sodžu pro navození uvolněnější atmosféry. Poté se ve skupině adekvátní velikosti karaoke místností v podniku, obvykle tak mezi čtyřmi až deseti lidmi, vyráží takříkajíc za písničkou. V chodbě karaoke podniku pak zamíříte do jednoho z volných pokojů, ty jsou od sebe samozřejmě odděleny samostatnými vchody a jsou zvukově dobře odizolovány. Uvnitř je pak větší televize či projektor, na kterém pomocí dálkového ovladače vybíráte hudbu. K dispozici je pak několik mikrofonů, v podnicích kde sme byli my jsou k dispozici dva bezdrátové a jeden kabelem připojený k televizi. Samozřejmostí je pak pohodlná sedačka, která lemuje celou místnost a stolek na odkládání věcí a pití. Co se týče výběru hudby, k dispozici je poměrně široké množství nejen moderních korejských interpretů ale i těch západních, o něco horší je to už bohužel se staršími "fláky" například z mých oblíbených let osmdesátých. Cena se pak může dost lišit podnik od podniku. Záleží na destinaci ve které se nacházíte, vybavení i poskytovaných službách. V našem případě se jednalo o jeden z levnějších podniků, kde cena vycházela tuším kolem 4.000 wonů (cca 80Kč) za hodinu za místnost, což je vzhledem k počtu lidí prakticky zadarmo. Zpravidla ale ceny bývají spíše vyšší, každopádně ve většině případů stále za velmi rozumné ceny.

Soobyn (vlevo) zpívá fantasticky

posezení se Sodžu pro vyladění hlasu :-)

pokus o panoramatické zachycení místnosti - špatný podmínky

     Ještě zpět k dálkovému ovladači. Pokud se vám náhodou stane, že se tu ocitnete bez přítomnosti místních, tak jako se to v jednu chvíli stalo i nám, kdy všichni Korejci někam odběhli, bude se vám hodit tenhle návod. Neznalost tohohle zpropadeného ovladače nám skoro způsobila vrásky, protože jak vidíte, anglicky si v něm moc nepočtete a v korejštině v tuhle chvíli ještě nikdo moc zběhlý není.

ovladač, který je snad všude v Koreji stejný není pro cizince zrovna dělaný, návod se může hodit

i takhle pěkně může vypadat  korejský Noraebang

a nebo takhle - nádhera

     To, proč Korejci rádi zpívají mi bylo jasné poměrně brzo. Většina z nich má totiž opravdu dobrý hlas a nic na tom nemění ani úmyslně zkreslující zařízení, které vám ho trochu vylepšuje. Zpívají naplno, s velkou dávkou energie i emocí a užívají si to. Nicméně pokud vy nepatříte mezi příznivce zpěvu, neočekávejte, že se mu vyhnete. Karaoke kultura je v Koreji a také v Japonsku velkým fenoménem, kdy jejím cílem je zábava po zapojení všech zúčastněných, tudíž můžete očekávat, že zpěv po vás bude více než vyžadován. Nicméně není důvod se téhle výzvy zaleknout, na ostudu se tady nehraje, takže hurá do toho :-).

Continue

KakaoTalk - nemáš = nejsi

     Zatímco u nás jsme stále otroky SMSkování, popřípadě mladší ročníky občas sahají po Facebook Messengeru a úplně minimálně pak po dalších aplikacích jako třeba WhatsApp, na jihu korejského poloostrova funguje svět mobilního chatu naprosto jinak.

     Hlavním hráčem v Jižní Koreji je u nás naprosto neznámá aplikace KakaoTalk. Projekt spuštěný relativně nedávno, v březnu 2010, si za čtyři roky existence na místním trhu vydobyl monopolní postavení v oblasti komunikace prostřednictvím rychlých zpráv.

     Jednoduchá mobilní aplikace vás po své instalaci jen požádá o zadání vašeho telefonního čísla, na které vám zašle aktivační SMS, a v tu chvíli je vše připraveno k používání. Přátele vyhledáváte pomocí jejich ID, které si každý vytvoří, může odesílat i doporučení nebo například využít čim dál tím více využívané QR kódy. Mimo klasického "one-to-one chatu" dvou osob nabízí i skupinovou konverzaci, samozřejmostí jsou pak smajlíky a další serepetičky. Další možností, která se po čase objevila jsou například hovory, což je ale spíše doplňková služba, jejíž využití je ve srovnání se zprávami logicky minimální.

     Řeknete si asi, že to vše nabízí i FB Messenger nebo další aplikace, co je tedy výhodou Kakaa? Kakao vsadilo na jednoduchost, přehlednost a rychlost - hlavní atributy, které v asijském mraveništi hrají ještě výrazně vyšší roli než u nás. Doplňkové funkce a různé serepetičky v něm sice najdeme taky, ale zbytečně nás při práce neobtěžují a při ruce tak pořád máte jen to nejdůležitější. Administrace, historie nebo možnost vkládání všech možných dat do zpráv je navíc zpracována řekl bych lépe než u západní konkurence.

vlevo okénko skupinové chatu, vpravo seznam přátel

      Zajímavý je pak i pohled na čísla. Už v červnu 2013 překročil počet jeho uživatelů 100 milionů, což je vzhledem k faktu, že se jedná především o lokální projekt v zemi, která má 50 milionů obyvatel fantastické číslo. Pro neanglicky mluvící je tu pak k dispozici jeden starší česky psaný článek, který krásně ukazuje na způsob využívání tohoto programu, dnes o dva roky později už je situace pochopitelně zase o něco jiná. Vedle Kakaa pak existují v Asii ještě další a co do počtu uživatelů větší projekty jako například čínský WeChat. Vyšší počet uživatelů je ale vzhledem k jedenapůl miliardové populaci Číny celkem pochopitelný, v četnosti zpráv zaslaných každý den na jednu osobu však Korejci stále bezpečně trhají rekordy.

    Evidentní je tak jedna věc - Korejci jsou Kakaem a rychlými zprávami posedlí. Množství zpráv, které každý z nich denně pošle se ze západním světem nedá vůbec srovnávat, píší pořád, všude a neskutečně rychle. Za skoro měsíc co sem v Koreji sem neviděl nikoho psát byť jedinou SMS a ostatně je mi více než jasné proč. Zda časem vymřou i u nás a nahradí je některá z podobných aplikací, to ukáže až čas, můj názor ale je, že v tomto ohledu konzervativní Česko si dá ještě nějakou dobu minimálně krátkého šlofíka.

Continue

korejská jména - specifika a odlišnosti

     Jednou z věcí, na kterou při návštěvě Koreji budete pochopitelně často narážet, jsou korejská jména. Pojďme se tedy podívat na jejich specifika a odlišnosti od západních tradic.

     Jako příklad k vysvětlení jsem vybral jméno Choi Soo-young. Sooyung je mladá a pohledná zpěvačka z dívčí kapely Girls' Generation, což je první důvod proč jsem vybral právě jí :-). Druhým důvodem je skladba jejího jména, která vykazuje typické korejské prvky.

zápis

     Korejská jména, na rozdíl od našich a obecně západních, se zapisují v opačném pořadí, tedy "příjmení + osobní jméno". V tomto případě je tedy "Choi" jménem rodinným a "Soo-Young" jménem osobním.

     V češtině se obě části osobního jména zpravidla oddělují pomlčkou. Rodové jméno a první část osobního jména pak začíná velkým písmenem, na začátku druhé slabiky osobního jména pak stojí písmeno malé - viz Choi Soo-young.

příjmení

     Korejská příjmení jsou téměř výhradně jednoslabičná. Typická příjmení jsou pak "Kim", "Lee" nebo "Park". Naši Nováci a Dvořáci jsou pak ve srovnání s těmito příjmení jen jakousi bezvýznamnou menšinou. V Koreji se totiž celkově vyskytuje jen kolem 250 rodových jmen, z kterých pak tvoří zhruba 21% příjmení "Kim", 15% příjmení "Lee", 9% příjmení "Park" 5% "Choe" (případ naší zpěvačky), 4,5% "Jung" a zbytek pak další příjmení. 21% Kimů tak v dnes zhruba padesátimilionové Koreji znamená přibližně deset milionů lidí s tímto příjmení. Tolik Dvořáků v ČR asi opravdu nemáme :-). 

     Rodové jméno se pak stejně jako u nás dědí po otci, nicméně při svatbě si typicky žena své rodové jméno nechává.

     Každé příjmení pak také má svůj význam. To vyplývá ze skutečnosti, že pro zápis korejských jmen se typicky používají čínské znaky kdy každý čínský znak má svůj význam. Dne už se však postupně zvyšuje počet jmen zapisovaných korejským písmem hangul, nicméně i většina jmen zapsaných hangulem význam má. Význam příjmení naší zpěvačky Choe pak je "největší" nebo "nejlepší".

     Jedna technická. Co se týče příjmení, tak jak výše zmíněná i ostatní se v různých jazycích přepisují jinak tudíž u příjmení "Lee" lze narazit na přepis "Yi" nebo "Yie" u příjmení "Choe" na přepis "Choi" a tak dále.

procentuální zastoupení příjmení v Koreji - modře Kim, zeleně Lee, oranžově Park, červeně Choe, fialově Jeong, šedě ostatní

osobní jméno

     Osobní jména jsou na rozdíl od rodových jmen typicky dvouslabičná. Stejně jako u příjmení mají význam a stejně jako příjmení se typicky zapisují čínskými znaky ale vliv hangulu rovněž začíná pronikat i sem.

     Korejci věří, že výběr jména může výrazně ovlivnit osud a štěstí dítěte a tak mu zpravidla věnují velkou péči a často dokonce navštěvují specialisty pro tuto problematiku, dnes ale také existuje řadu knižních publikací a s příchodem moderních technologií se samozřejmě posiluje i role internetu. Mezi nejvýznamnější faktory, dle kterých se pak jméno vybírá patří rok, měsíc, den a hodina narození nebo jin a jang. Proces je to celkově poměrně složitý a tomu také odpovídá cena této služby, která se typicky pohybuje od 100.000 do 1.00.000 wonů (tedy přibližně od 2.000 do 20.000 korun).

     Výběr rodových jmen se také postupně mění. Zatímco v období čtyřicátých a padesátých let existoval silný vliv japonských jmen, což zapříčinila dlouholetá japonská okupace Koreji, dnes se rodiče často snaží vybírat jména, ve kterých skloubí význam a zároveň jednoduchou srozumitelnost a výslovnost pro západní svět.

      Mimo to je dnes ale běžnou praxí, že mimo svého korejského jména si Korejci v dětství volí i své samostatné anglické jméno, které používají pro kontakt se západním světem. Když jsem se s tím setkal poprvé v ČR, zmátlo mě to.

     Význam jména mnou vybrané zpěvačky Soo-young pak můžeme přeložit jako "věčná krása" nebo také "krása a prosperita". Celé jméno Choi Soo-young pak tedy můžeme interpretovat zhruba jako "nelepší věčná krása".

     Tolik tak k tématu korejských jmen. Ve  všech detailech je to rozsáhlá problematika, které lze věnovat spoustu času, nicméně k pochopení základních atributů jsou výše zmíněné řádky více než dostačující. Po jejich přečtení by tak pro vás setkání s korejským jménem neměl být žádný oříšek ;-)

Continue

týden druhý - pronikání do korejštiny, troje narozeniny, druhá návšteva Soulu

     Během druhého kompletního týdne se konečně trochu ustálil hektický průběh prvních dnů, takže sem se konečně definitivně srovnal s posunem času, srovnal si předměty a taky sem například začal párkrát do tejdne trochu sportovat abych tady neshnil. :-) No a taky se nám tu sešly hned troje narozeniny tři dny po sobě...

pondělí

     Pondělky bych díky mé kvalitní rozvrhářské práci měl mít volný. Skvělá to zpráva, jelikož po víkendovym cestování, který bude asi určitě pravidelný, bych nerad hned seděl celej den v lavici, na to sem si vyhradil úterky :-). Je to tak ideální den na to sesumírovat si všechny informace a zážitky z předcházejícího týdne, napsat něco do svého teen-age-deníčku, nabrat další poznatky o Koreji, udělat úkoly, (protože to vypadá, že většinou budeme mít z každého předmětu na další týden něco) a nebo si v neposlední řadě po víkendu zasportovat a pak se vypotit v sauně. Hezky sem si to naplánoval, že? :-) No a právě na poslední dvě jmenovaný věci sem se tohle pondělní odpoledne poprvý vrhnul. Po registraci do sportovního centra, která stojí 60.000 wonů na semestr (tedy cca 1.200 Kč - supr cena) sem si hned šel trochu zaběhat na pásu, zacvičit a omrknout co všechno univerzita za těch pár kaček vůbec nabízí. No a je toho celkem dost, časem k tomu třeba taky něco víc napíšu, každopádně už teď mužu říct, že byť jednu ale celkem ucházející saunu budu asi navštěvovat celkem často :-).

úterý

     Před osmou hodinou vyspinkanej do růžova vylejzám z postele, nasnídám se a vyrážim vstříc dnešním přednáškám. Zdejší systém funguje tak, že zpravidla výuka začíná v 09:00 což se bere jako první přednášková hodina. Výjimečně je od 08:00 nultá hodina, případně pak od 07:00 hodina označovaná jako -1. Přednášky jsou pak po padesáti minutách s následou desetiminutovou přestávkou, která tak uzavírá hodinový cyklus. Řek bych, že tohle mi vyhovuje víc než náš jedenapůlhodinový systém. Během tří hodin korejštiny postupně opakujeme celou abecedu, procvičujeme psaní a výslovnost a přidáváme nějakou tu slovní zásobu. No a taky se učíme dvě dětské básničky, prostě návrat do dětských let :-).

     Odpoledne mě pak čekala tříhodinová přednáška, kterou mi doporučil muj korejský kamarád Alex, který strávil minulý semestr u nás na MUP. Po vstoupení do třídy kde jsem podle očekávání byl jediný nekorejský student sem se tak hned stal terčem všech očí a malou exhibicí, kterou po svém příchodu a v průběhu hodiny ještě neustále podléval postarší profesor, který mě nejprve přejmenoval na "Majkla" a aby toho nebylo málo, postupně se mě furt na něco vyptával a já musel do mikrofonu odpovídat. Do toho navíc občas něco vyprávěl o Evropě a celkově mi věnoval víc času než bych si dle svého přání zasloužil :-). Ale byla to celkem sranda a s tímhle sem počítal. Jižní Korea ve spousta ohledech zkrátka ještě není tak světová jak se tváří nebo i ve spousta jiných ohledech je, a zahraniční studenti tu nejsou tak běžnou praxí jakou jsou v Evropě díky projektu Erasmus.

korejština zábavnou formou :-)

spolubydlící Max, skutečný student

středa

     Po opakování látky korejštiny z minulého týdne a včerejška a po úspěšném odzpívání korejské dětské básničky, kterou jsem dostali za úkol se naučit, máme slíben jako výjimku korejský film. Díky většině něžného pohlaví ve třídě padl výběr na romantickou komedii, z čehož sem nebyl uplně nadšenej ale budiž, jednou za čas si jí i já sám od sebe pustim. Výsledek byl ale překvapivý, protože komediálně-romantické drama Banchangggyo (Love 911) se mi podle následné diskuze líbilo nejvíc ze všech. Zatímco jedna moje americká kamarádka furt mlela, že to byl prostě divnej film, mě to přišlo jako jedna z nejlepších příjemných romantických oddychovek za delší dobu, která ve srovnání s americkými lovestory je úplně jinde. Jinej kraj, jinej mrav a co si budeme povídat, sou věci mezi nebem a zemí jako Američani :-)

     Následuje pak oběd ve školní jídelně Yonsei Plaza s Elizabeth a její korejskou kamarádkou LJ, pak si chvíli něco dělám na pokoji a v pět vyrážíme s klukama z Litvy a Korejcem Andrewem na zhruba hodinu do sportovního centra, kdy si na závěr dám ještě jedno rychlý kolo sauny. Následuje večeře a po ní se vracim vyrelaxovat na pokoj. Před spaním si pak ještě pouštim korejskej film Kimssi Pyoryugi o chlapíkovi, který chce v centru Soulu spáchat sebevraždu skokem z mostu do řeky, ale skončí na březích jednoho z říčních ostrůvků, kde pak několik měsíců žije a na dálku komunikuje s holku, která ho sleduje ze svého bytu. Korejská kinematografie není jen lokálním hřištěm, ale spousta jejích filmů zejména posledních deseti, patnácti let jsou ve světě velmi a po právu uznávaná díla. Ačkoliv sem se do jejích tajů chystal proniknout už dávno, víc se mi to asi povede až tady na místě činu.

čtvrtek

     Čtvrtky se mi stejně jako pondělky podařilo od povinných přednášek ušetřit, ale mám tu vyhlídnutých pár zajímavých, na které si čas od času dobrovolně zajdu. Dopoledne si ale tentokrát jen čtu něco o Koreji, po obědě se učim korejskou abecedu a v půl páty si jdu na hodinu zaběhat na pás. Pak vyrážíme se všema spolubydlícíma na večeři. Korejec Alex nás vzal do poslední jídelny v kampusu ve který sme ještě nebyly, ale menu který tam měli je prej extra zvláštní zapáchající specialita, která by nám prej určitě nechutnala, takže sme nakonec šli dál do útulné jídelny v budově studentské unie.

     Čtvrtek je pak prvním dne ze třech v řadě, kdy má někdo ze zahraničních studentů narozeniny. Oslavit ty Elizabethini vyrážíme do našeho už dá se říct sídelního baru Pub Stick. Mezitim si taky najdu čas poprvý v Koreji pokecat se svým korejským bratrem s Čech Alexem a po oslavě taky ještě zajít na něco k jídlu a k pití (myšleno trochu sodžu :-)) a kolem druhý ráno návrat na kolej.

večeře se spolubydlícíma

ještě, že je ten fotbálek... :-)

s holkama v Pub Stick

pátek

     Páteční přednášky nám tentokrát odpadly takže byl alespoň čas zajít po obědě s Crystal a Kuanyshem do centra, kouknout se po okolí a do obchoďáku Lotte Mart no a večer se vyrazilo zapít narozeniny Sohyun. Napadlo mě dát jí růži, čímž sem si výrazně šplhnul a i ostatní holky mě ocenili jako "pravého gentelamana" :-). Nakonec sme to po vystřídání třech barů a zakončení v Pub Stick protáhli do pěti ráno ale bylo to především o konverzaci než o pití takže ráno vesměs žádná extra únava a už vůbec ne kocovina.

naháněci do restaurace

největší obchodní dům u nás ve Wondžu

oslava narozenin Sohyun

naše princezna, pěkná že :-)

sobota

     V sobotu se už podruhý vyráží do Soulu, tentokrát ale až odpoledne. Taxíkem se hromadně dopravujeme na Bus Terminal ve Wondžu (cesta ve čtyřech z kampusu vás vyjde na 2.000 wonů namísto 1.100 wonů, které zaplatíte při cestě městskou dopravou, takže si připlatíte 9 korun zato, že se místo cca půl hodiny vláčite jenom deset minut a pohodlnějc) a odtud na Bus Terminal do Soulu. Po příjezdu do metropole vyrážíme rovnou do Itaewon, což je známá čtvrť, která je největším centrem kulturního života cizinců v Soulu, a tedy i v Koreji. Najdete zde mnoho zahraničních restaurací, barů či obchodů a noční život tu, jak sem se sám přesvědčil, nekončí a plynule přechází do dalšího dne. Mimo to tu také sídla jednotky americké armády tudíž je tu k vidění i hodně amerických vojáků. Po příjezdu metrem jsme hned vyrazili do nejvyhlášenějšího irského baru Wolfhound (v překladu vlkodav), který je vyhlášen také svojí kuchyní. Jelikož tu ale při oslavě největšího irského státního svátku (pro amíky zcela nečekaně :-)) nebylo místo k sezení pro 15 lidí, po chvíli sme se přesunuli do JR Southern Style BBQ. Vzhledem k tomu, že se jednalo o víkend před Dnem svatého Patrika, nebyly irské bary zdaleka jediným místem, kde se šířila návyková do zelena zbarvená irská atmosféra. I v tomhle americkém baru/restauraci s, z toho co sem viděl evidentně vyhlášenou kuchyní, bylo připraveno mnoho tematických akcí na pití nebo propagačních předmětů k objednávkám. V našem případě většina z nás, kteří si objednali zvláštně vyhlížející plastovou zelenou flašku jejíž obsahem byl nějaký míchaný drink s obsahem výtažků z koky, tzv. "Cocalime", obdržela zeleně blikající rohy, s kterými sme poté co sme oslavili třetí narozeniny v řadě, tentokrát Matthewovi, vyrazili dělat parádu do jednoho z itaewonských klubů, konkrétně do malého atmosférického a totálně napráskaného Itaewon Gold Baru, kde se tancovalo a zpívalo do plnejch a kde sme strávili zhruba dvě hodiny. 

     Asi v jednu ráno sme se rozdělili na dvě skupiny, respektive naše česko-litevsko-americká čtvreřice se odtrhla od zbytku skupiny směřující do lázní a pokračovaly sme do dalších barů. Zajímavým zážitkem pak rozhodně byla taky krátká návštěva jednoho z gay barů. Taylor vyhodnotil, že jelikož zde při příchodu dostane drink zdarma, stojí za to sem na těch deset minut nakouknout. Menší a spíše prázdnější bar kde na parketu poskakovala i skupinka holek logicky působil zvláštním dojmem. Obzvláště když ke mně přistoupil jeden namakanější Korejec a začal mi něco vyprávět. Rozhod sem se mu rychle namlouvat, že Taylor je muj přítel a zahrál sem trochu divadýlko abych se ho zbavil, což se nakonec díky bohu povedlo. Odtud sme pak vyrazili opět k irskému Wolfhound baru kde sme měli sraz se dvěma Brity u kterých bylo domluveno přespání. Nevim jestli to Litevci domlouvali prsotřednictvím Couchsurfingu nebo jiné internetové služby bezplatného ubytování, každopádně to byli celkem fajn chlápci kolem třicítky s kterejma sme ještě dali pár piv a navštívili jeden bar v jejich čtvrti. Jelikož sme ještě ve čtyři ráno dostali chuť na něco k jídlu, zašli sme  na nudle do jedné menší restaurace a oni nám bez problémů nechali jedny klíče a ať dorazíme pozdějc, že oni už jdou spát. V Koreji je jinak typické, že se nejde jen pít ale vždy se u toho i jí. A to i ve čtyři ráno.

před Wolfhound barem

v JR Southern Style BBQ

v JR Southern Style BBQ

v JR Southern Style BBQ

neděle

     Kolem jedenáctý vstáváme, poklidíme po sobě a jelikož Britové ještě spali, nechali sme jim alespoň děkovnej vzkaz a vyrazili se ještě podivat po Itaewonu a pak na autobusové nádraží kde sme si dali oběd vyrazili sme zpět do Wonju. Druhá, kratší, ale neméně zajímavá návštěva Soulu tak byla za mnou a další týden nezadržitelně přede mnou. Letí to jak blázen...

Continue

úloha věku a jeho počítání

     Přesto, že Jižní Korea je zemí nám v mnoha ohledech ne až tak vzdálenou, v některých oblastech je to skutečně úplný jiný svět. Právě proto sem vytvořil tuhle rubriku, kam čas od času přidám nějakou tu místní zvyklost, zajímavost nebo kulturní odlišnost.

     Jako první téma jsem si vybral úlohu korejského věku a jeho počítání. Asi si mnozí řeknou, co může být na počítání věku a jeho úloze tolik odlišného. Vysvětlení najdete v dalších řádcích.

     Věk má na asijských státech obecně důležitější postavení než v západním světě a Jižní Korea je toho zářným příkladem. Jedna z prvních otázek při kontaktu s Korejcem totiž bude "Kolik je ti let?" 

     Věk totiž zásadním způsobem určuje chování vůči druhé osobě a také způsob oslovování. Korejština stejně jako například japonština totiž rozlišuje několik úrovní formálního oslovování a k tomu, aby Korejec mohl vybrat tu správnou formu, potřebuje znát váš věk. Pokud ho nezná, odhaduje, a podle svého odhadu pak logicky odvozuje i své chování vůči vám. Nutno podotknout, že Korejci se při odhadování věku řídí úplně jinými měřítky než my, ale k tomu se jednou také dostanu.

     S touto skutečností pak úzce souvisí počítání věku. Korejských dvacet totiž není českých dvacet. Korejskou tradicí je, že do věku člověka se započítává již období od početí, které pro právě narozené Korejce znamená první zdárný rok života. K tomu se pak následně připočítává další rok vždy k prvnímu dni nového roku podle lunárního kalendáře. To ve výsledku znamená, že faktický rozdíl mezi námi a Korejci počítaným věkem je vždy 1-2 roky, podle toho v jakém měsíci jsme se narodili a jaký měsíc zrovna je. Z toho vyplývá je skutečnost, že všichni Korejci narození ve stejném roce jsou stejně staří. Narozeniny totiž všichni slaví v první den nového roku. Symbolizuje to tak vzájemnou rovnost po celý rok, všichni zkrátka zestárnou o jeden rok ve stejný okamžik.

     Jako příklad nám může posloužit dítě narozené před půlnocí 31. prosince. V tu dobu má totiž jeden rok a v první den roku podle lunárního kalendáře, bereme tedy prvního ledna, si připočítává další rok. Několik minut staré dítě tak má podle korejského počítání ve skutečnosti roky dva.

     

:-)

     Při příjezdu do kampusu a následném seznamování s místními Korejci se věk řešil neustále. Mladí Korejci bývají ale dobře obeznámeni se způsoby počítání věku v západním světě a tak se vždy ptají na náš západní i korejský věk.

     Kultura je ale věc v čase proměnlivá a tak u mladých Korejců nebývá netypické slavit i skutečný datum jejich narození, nicméně pokud už, tak ve velmi malé míře.

    Korejci také slaví 100 dní po narození (pegil), již zmiňovaný první rok dítěte (tol), každý další rok v první den nového roku dle lunárního kalendáře a tyto období uzavírají šedesátiny (hwangap), od kterých se věk počítá znovu od začátku, nicméně posledním mezníkem jsou i 88. narozeniny (misu), které ta přesahují onen šedesátiletý cyklus.

      Teď už vidíte, že i tak zdánlivě banální skutečnost může mít velký význam s rozsáhlými společenskými důsledky. Tak mě napadá, že s tím vším souvisí ještě přechod mezi dětstvím a dospělostí, což je další významný mezník v životě Korejce, nicméně tím už vás pro tentorkát nebudu zahlcovat a prostor pro tohle také zajímavé téma si nechám do dalšího příspěvku.

Continue

shrnutí prvního školního týdne

      Tak a je tu shrnutí prvního školního týdne. Žádný výlety se nekonaly takže měl poměrně klidnější průběh kdy sem se předevšim seznamoval s výukou a najížděl na novej semestr na nový škole. Ale o zábavu bylo taky postaráno :-)

pondělí

     Alespoň co se výuky týče, to nazačalo zrovna dobře. To, že si Amík Aaron splet čas první přednášky (mě se její čas ve školním systému nezobrazoval), která byla místo v deset až v jedenáct a dorazili sme na ní tak o hodinu dřív by nevadilo. Když sem potom šel na zahraniční oddělení stejně jsem totiž zjistil, že byl tenhle předmět z neznámých důvodů zrušen. "Aktuální témata ve východoasijské kultuře" hold budu muset oželet. OK. Jenže když sem mimo to zjistil, že mi zrušili i další dva z  celkově pěti předmětů, to už tak fajn nebylo - "Aktuální témata v čínské ekonomice a obchodu" a "Peníze a bankovnictví v Asii" asi s klidem smetli ze stolu - chudák Stíbinka :-). Z pěti předmětů mi tak zbyly jen dva - "Korejská konverzace" a "Marketingové strategie ve východní Asii". No nic, prozatím sem to nechal ležet ladem, do pátku je čas se v informačním systému přehlásit na jiný předměty a tak mám aspoň čas navštívit víc přednášek a ty, který se mi budou líbit nejvíc si pak následně zapsat.

     Skočil sem tak alespoň na snídani do Yonsei Plaza (jedno z center dění univerzity, je to budova s krámky a jídelnami) a chystal sem se odevzdat pasový fotky na Alien card (povinná karta pro dlouhodobě pobývající cizince v Koreji) na zahraniční oddělení. Jenomže korejská byrokracie vyžaduje čistě bílé pozadí a asi deset dalších bodů, které musí fotka splňovat, a tak sedám na autobus a vyrážím se nechat vyfotit do města. Na zpáteční autobus pak čekám skoro hodinu, fakt ideálně zabitej čas. Prudérní půlku dne tak mám za sebou, a jelikož mě tenhle den nečekaly už žádný ani potencionální přednášky, jdu si koupit něco ke svačině a na pokoji se prodírám předměty, který bych si na místo těch zrušenejch mohl zapsat. Večer pak spolubydlící objednává donášku pizzy na pokoj což zapříčiní, že alespoň jeden večer vynechávám rejži. No aspoň něco. :-)

spolubydlící Alex s pizzou

úterý

     Tak a je tu korejština :-). Byla to ale klasická úvodní hodina, kdy se představil předmět, požadavky a tak dál, takže ve výsledku na jazyk moc nedošlo. Každopádně pocit z vyučující dobrej a navíc sme konečně poznali Číňany o kterejch sme věděli, že sem taky dorazili na studijní pobyt nicméně je doteď nikdo neviděl. :-) Po korejštině sem se vydal obhlídnout ještě jeden předmět a pak zaskočil na něco k jídlu  do školní pekárny. Je to tu sice dražší ale výběr a kvalita znamenitá.
     Odpoledne všechny zahraniční studenty ještě čeká povinná prezentace jejich domácích univerzit korejským zájemcům o pobyt v zahraničí. Popravdě sem se na tuhle "událost" před skoro zaplněnou aulou nijak nenachystal ale myslim si, že sem to nakonec v těch dvou vyhrazenejch minutách z patra zvládnul celkem dobře. Vychválil sem krásu našich koní a rychlost našich žen (nebo se to řiká naopak...? :-)) trochu zavtipkoval čemuž se k mému překvapení i větší část obecenstva zasmála, samozřejmě sem nezapomněl na naše pivo, krásu Prahy i naší přírody, milé lidi a pár slov o MUPce.
     Večer sme si pak ještě vyrazili na chvíli posedět do jednoho z barů na dvě pivča a Amík Teylor objednal ňákej set 72% panáků. Očekával sem pěknou kopanici ale překvapivě to kousalo míň než obyčejná vodka nebo rum. Teda aspoň mě, ostatní mě měli trochu za blázna jak to mužu s takovym klidem mít. No hold sem chlapec z Čech no :-).

ááá, jááá... :-)

tak sem slavnej i v Koreji :-)

středa

     Od devíti mě čekaly tři hodiny korejštiny a první dávka korejské abecedy. Musím říct, že oproti japonštině je tohle o hodně lehčí a líp se to pamatuje což mě potěšilo. S korejskou spolužačkou Crystal pak skočímě na oběd a jdu si trochu oddáchnout na kolej. Jelikož sem měl konečně trochu klidnější den navečer sem ještě vyrazil na procházku kampusem a udělat pár fotek a cestou na kolej se stavil v krámku koupit pár věcí co sem na pokoji postrádal - termohrnek na čaj, pantofle který sem si nechal v ČR a taky malej ručník s univerzitním logem - první kousek do doufám větší sbírky :-)

ručník s univerzitním logem :-)

krásné venkovní univerzitní divadlo

pohled na knihovnu a menší část kampusu

výhled skrze kampus do jeho okolí

čtvrtek

     Ráno mám dvě zajímavý přednášky marketingu kde probíráme mimo jiné reklamy a Gangnam Style. Po nich už mám celý den volno a tak v klidu napíšu příspěvek z výletu na jihovýchod do tohohle svého teenage deníčku a skočim na oběd do univerzitní jídelny kdy poprvý v Koreji jím PŘÍBOREM! :-)
     Odpoledne si na Mezinárodním oddělení vyzvednu pas, kterej sme odevzdávali kvůli vytvoření cizinecké karty. Ve tři hodiny sem pak měl přednášku ale jak už částečně vyplývá z textu, žádná se nekonala, opět je totiž asi zrušen celý předmět. V půl pátý sme pak ještě  měli sraz s místníma studentama. Univerzita pro nás vytvořila program, kdy jeden Korejec dostanete jednoho zahraničního studenta a vzájemně se mají obohacovat. No zní to náramně idealisticky a moc sem od toho nečekal, ale dostal sem fajn týpka co navíc strávil jeden semestr u nás v ČR, a i ostatní kluci dostali fajn lidi, takže sme se hned společně domluvili na posezení a poklábosení na příští týden. Na večer sme pak byli domluvený, že korejští spolubydlící objednají večeři na pokoj a trochu u toho pokecáme, což byl nakonec fajn nápad, protože sme se jednak perfektně najedli několika druhy kuřete se spoustou příloh a jednak sme si dvě hoďky dobře pokecali o zajímavejch věcech z aktuálního dění v Koreji i u nás. Před spaním sem si pak ještě poprvý v Koreji pustil aspoň seriál na notebooku a šel si lehnout.

reklama na Old Spice :-)

večeře na pokoji :-)

pátek

     Vůbec první volný dopoledne v Koreji, nicméně časový posun ještě pořád pracoval a tak sem si ani tak nijak nepřispal. Odpoledne smě měli mít předmět zabývající se aktuální problematikou v Koreji, srovnáváním kultur, náboženství, chování lidí a dalších podobných témat ale jelikož čtyřem lidem nedorazil email o přesunu přednášek na dopoledne, ani tenhle předmět mi nebyl tenhle týden dopřán. Odpoledne jsem tak alespoň vyrazil do eMartu což je něco jako místní Kaufland+Ikea+Rossmann kde sem nakoupil něco k jídlu a pár pomůcek na vytunění pokoje (jako nalepovací věšák, ramínka, odpadkovej koš, koš na věci do sprchy atd. - prostě hotovej Kutil Tim, Bořek Stavitel a Jirka Babica dohromady :-)). No a na níže uvedeném obrázku můžete vidět katastrofální ceny českého piva... ve srovnání s národním alkoholickým nápojem Sodžu je to pěkná pálka. Na zahraničním oddělení sem pak ještě odevzdal formulář s finální úpravou předmětů pro tenhle semestr a vyzved si telefon s korejským číslem. Ještě netušim jak moc a k čemu přesně ho budu využívat ale hodit se muže.
     Páteční večer je pak takový klid před bouří. Už si tak v klidu sedim v teplákách u pc s tím, že si přečtu pár věcí o Koreji a udělám pár věcí když najednou vyrážíme do baru na Sodžu, které si dopřáváme především prostřednictvím několika her, které sem časem taky musim vypsat a popsat. Odtud pak ještě vyrážíme do speciálního Karaoke, no ani nemůžu říct baru, prostě Karaoke podniku :-). V něm to funguje tak, že si pronajmete vlastní místnost kam se vejde tak 10-15 lidí, máte vlastní televizi, dobré uzvečení, mikrofon, seznam skladeb a mužete si zpívat co hrdlo ráčí. Navíc vám i program pomůže zkreslit váš hlas tak, že i pokud zpíváte fakt strašně (tedy jako já :-)) nezní to tak hrozně. Před půlnocí se pak vracíme do kampusu a na pokoji ještě popíjíme Sodžu s Powerade, zajímavá kombinace, a vzhledem k množství, které sem vypil i dobrá ukolébavka do páteční noci. :-)

třetinka lahvové Plzně - 80Kč, třetinka lahvového Budvaru - 40Kč...

karaoke

sobota

     První den kdy sem si přispal a vyspal se do růžova :-) Výletování sem pro tenhle víkend vynechal a tak sem se pohyboval jen po kampusu. Na večeři sem si skočil na kolej a večer od 20:40 sme ještě ve čtyřech vyrazili do kina na Frozen. Né že bych po tom teda nějak prahnul ale nechtělo se mi v sobotu večer sedět na koleji a navíc to byl překvapivě fajn odpočinkovej film a aspoň sem nakouk do centra Wondžu.

neděle

     Jaké to bylo překvapení když sem se ráno probudil a bylo možná deset čísel jemného sněhu. Ten ale během dopoledne začal tát enormní rychlostí takže po obědě už byly jen zbytečky tam kde se držel stín. Zbytek dne trávíme klábosením na koleji, taky konečně volám domu přes Skype a veřer si před spaním pustim dva filmy. Po víkendu sem tak krásně odpočatej na další týden 8.000 km od rodné domoviny :-)

jak rychle napad, tak rychle zmizel

Continue