týden druhý - pronikání do korejštiny, troje narozeniny, druhá návšteva Soulu

     Během druhého kompletního týdne se konečně trochu ustálil hektický průběh prvních dnů, takže sem se konečně definitivně srovnal s posunem času, srovnal si předměty a taky sem například začal párkrát do tejdne trochu sportovat abych tady neshnil. :-) No a taky se nám tu sešly hned troje narozeniny tři dny po sobě...

pondělí

     Pondělky bych díky mé kvalitní rozvrhářské práci měl mít volný. Skvělá to zpráva, jelikož po víkendovym cestování, který bude asi určitě pravidelný, bych nerad hned seděl celej den v lavici, na to sem si vyhradil úterky :-). Je to tak ideální den na to sesumírovat si všechny informace a zážitky z předcházejícího týdne, napsat něco do svého teen-age-deníčku, nabrat další poznatky o Koreji, udělat úkoly, (protože to vypadá, že většinou budeme mít z každého předmětu na další týden něco) a nebo si v neposlední řadě po víkendu zasportovat a pak se vypotit v sauně. Hezky sem si to naplánoval, že? :-) No a právě na poslední dvě jmenovaný věci sem se tohle pondělní odpoledne poprvý vrhnul. Po registraci do sportovního centra, která stojí 60.000 wonů na semestr (tedy cca 1.200 Kč - supr cena) sem si hned šel trochu zaběhat na pásu, zacvičit a omrknout co všechno univerzita za těch pár kaček vůbec nabízí. No a je toho celkem dost, časem k tomu třeba taky něco víc napíšu, každopádně už teď mužu říct, že byť jednu ale celkem ucházející saunu budu asi navštěvovat celkem často :-).

úterý

     Před osmou hodinou vyspinkanej do růžova vylejzám z postele, nasnídám se a vyrážim vstříc dnešním přednáškám. Zdejší systém funguje tak, že zpravidla výuka začíná v 09:00 což se bere jako první přednášková hodina. Výjimečně je od 08:00 nultá hodina, případně pak od 07:00 hodina označovaná jako -1. Přednášky jsou pak po padesáti minutách s následou desetiminutovou přestávkou, která tak uzavírá hodinový cyklus. Řek bych, že tohle mi vyhovuje víc než náš jedenapůlhodinový systém. Během tří hodin korejštiny postupně opakujeme celou abecedu, procvičujeme psaní a výslovnost a přidáváme nějakou tu slovní zásobu. No a taky se učíme dvě dětské básničky, prostě návrat do dětských let :-).

     Odpoledne mě pak čekala tříhodinová přednáška, kterou mi doporučil muj korejský kamarád Alex, který strávil minulý semestr u nás na MUP. Po vstoupení do třídy kde jsem podle očekávání byl jediný nekorejský student sem se tak hned stal terčem všech očí a malou exhibicí, kterou po svém příchodu a v průběhu hodiny ještě neustále podléval postarší profesor, který mě nejprve přejmenoval na "Majkla" a aby toho nebylo málo, postupně se mě furt na něco vyptával a já musel do mikrofonu odpovídat. Do toho navíc občas něco vyprávěl o Evropě a celkově mi věnoval víc času než bych si dle svého přání zasloužil :-). Ale byla to celkem sranda a s tímhle sem počítal. Jižní Korea ve spousta ohledech zkrátka ještě není tak světová jak se tváří nebo i ve spousta jiných ohledech je, a zahraniční studenti tu nejsou tak běžnou praxí jakou jsou v Evropě díky projektu Erasmus.

korejština zábavnou formou :-)

spolubydlící Max, skutečný student

středa

     Po opakování látky korejštiny z minulého týdne a včerejška a po úspěšném odzpívání korejské dětské básničky, kterou jsem dostali za úkol se naučit, máme slíben jako výjimku korejský film. Díky většině něžného pohlaví ve třídě padl výběr na romantickou komedii, z čehož sem nebyl uplně nadšenej ale budiž, jednou za čas si jí i já sám od sebe pustim. Výsledek byl ale překvapivý, protože komediálně-romantické drama Banchangggyo (Love 911) se mi podle následné diskuze líbilo nejvíc ze všech. Zatímco jedna moje americká kamarádka furt mlela, že to byl prostě divnej film, mě to přišlo jako jedna z nejlepších příjemných romantických oddychovek za delší dobu, která ve srovnání s americkými lovestory je úplně jinde. Jinej kraj, jinej mrav a co si budeme povídat, sou věci mezi nebem a zemí jako Američani :-)

     Následuje pak oběd ve školní jídelně Yonsei Plaza s Elizabeth a její korejskou kamarádkou LJ, pak si chvíli něco dělám na pokoji a v pět vyrážíme s klukama z Litvy a Korejcem Andrewem na zhruba hodinu do sportovního centra, kdy si na závěr dám ještě jedno rychlý kolo sauny. Následuje večeře a po ní se vracim vyrelaxovat na pokoj. Před spaním si pak ještě pouštim korejskej film Kimssi Pyoryugi o chlapíkovi, který chce v centru Soulu spáchat sebevraždu skokem z mostu do řeky, ale skončí na březích jednoho z říčních ostrůvků, kde pak několik měsíců žije a na dálku komunikuje s holku, která ho sleduje ze svého bytu. Korejská kinematografie není jen lokálním hřištěm, ale spousta jejích filmů zejména posledních deseti, patnácti let jsou ve světě velmi a po právu uznávaná díla. Ačkoliv sem se do jejích tajů chystal proniknout už dávno, víc se mi to asi povede až tady na místě činu.

čtvrtek

     Čtvrtky se mi stejně jako pondělky podařilo od povinných přednášek ušetřit, ale mám tu vyhlídnutých pár zajímavých, na které si čas od času dobrovolně zajdu. Dopoledne si ale tentokrát jen čtu něco o Koreji, po obědě se učim korejskou abecedu a v půl páty si jdu na hodinu zaběhat na pás. Pak vyrážíme se všema spolubydlícíma na večeři. Korejec Alex nás vzal do poslední jídelny v kampusu ve který sme ještě nebyly, ale menu který tam měli je prej extra zvláštní zapáchající specialita, která by nám prej určitě nechutnala, takže sme nakonec šli dál do útulné jídelny v budově studentské unie.

     Čtvrtek je pak prvním dne ze třech v řadě, kdy má někdo ze zahraničních studentů narozeniny. Oslavit ty Elizabethini vyrážíme do našeho už dá se říct sídelního baru Pub Stick. Mezitim si taky najdu čas poprvý v Koreji pokecat se svým korejským bratrem s Čech Alexem a po oslavě taky ještě zajít na něco k jídlu a k pití (myšleno trochu sodžu :-)) a kolem druhý ráno návrat na kolej.

večeře se spolubydlícíma

ještě, že je ten fotbálek... :-)

s holkama v Pub Stick

pátek

     Páteční přednášky nám tentokrát odpadly takže byl alespoň čas zajít po obědě s Crystal a Kuanyshem do centra, kouknout se po okolí a do obchoďáku Lotte Mart no a večer se vyrazilo zapít narozeniny Sohyun. Napadlo mě dát jí růži, čímž sem si výrazně šplhnul a i ostatní holky mě ocenili jako "pravého gentelamana" :-). Nakonec sme to po vystřídání třech barů a zakončení v Pub Stick protáhli do pěti ráno ale bylo to především o konverzaci než o pití takže ráno vesměs žádná extra únava a už vůbec ne kocovina.

naháněci do restaurace

největší obchodní dům u nás ve Wondžu

oslava narozenin Sohyun

naše princezna, pěkná že :-)

sobota

     V sobotu se už podruhý vyráží do Soulu, tentokrát ale až odpoledne. Taxíkem se hromadně dopravujeme na Bus Terminal ve Wondžu (cesta ve čtyřech z kampusu vás vyjde na 2.000 wonů namísto 1.100 wonů, které zaplatíte při cestě městskou dopravou, takže si připlatíte 9 korun zato, že se místo cca půl hodiny vláčite jenom deset minut a pohodlnějc) a odtud na Bus Terminal do Soulu. Po příjezdu do metropole vyrážíme rovnou do Itaewon, což je známá čtvrť, která je největším centrem kulturního života cizinců v Soulu, a tedy i v Koreji. Najdete zde mnoho zahraničních restaurací, barů či obchodů a noční život tu, jak sem se sám přesvědčil, nekončí a plynule přechází do dalšího dne. Mimo to tu také sídla jednotky americké armády tudíž je tu k vidění i hodně amerických vojáků. Po příjezdu metrem jsme hned vyrazili do nejvyhlášenějšího irského baru Wolfhound (v překladu vlkodav), který je vyhlášen také svojí kuchyní. Jelikož tu ale při oslavě největšího irského státního svátku (pro amíky zcela nečekaně :-)) nebylo místo k sezení pro 15 lidí, po chvíli sme se přesunuli do JR Southern Style BBQ. Vzhledem k tomu, že se jednalo o víkend před Dnem svatého Patrika, nebyly irské bary zdaleka jediným místem, kde se šířila návyková do zelena zbarvená irská atmosféra. I v tomhle americkém baru/restauraci s, z toho co sem viděl evidentně vyhlášenou kuchyní, bylo připraveno mnoho tematických akcí na pití nebo propagačních předmětů k objednávkám. V našem případě většina z nás, kteří si objednali zvláštně vyhlížející plastovou zelenou flašku jejíž obsahem byl nějaký míchaný drink s obsahem výtažků z koky, tzv. "Cocalime", obdržela zeleně blikající rohy, s kterými sme poté co sme oslavili třetí narozeniny v řadě, tentokrát Matthewovi, vyrazili dělat parádu do jednoho z itaewonských klubů, konkrétně do malého atmosférického a totálně napráskaného Itaewon Gold Baru, kde se tancovalo a zpívalo do plnejch a kde sme strávili zhruba dvě hodiny. 

     Asi v jednu ráno sme se rozdělili na dvě skupiny, respektive naše česko-litevsko-americká čtvreřice se odtrhla od zbytku skupiny směřující do lázní a pokračovaly sme do dalších barů. Zajímavým zážitkem pak rozhodně byla taky krátká návštěva jednoho z gay barů. Taylor vyhodnotil, že jelikož zde při příchodu dostane drink zdarma, stojí za to sem na těch deset minut nakouknout. Menší a spíše prázdnější bar kde na parketu poskakovala i skupinka holek logicky působil zvláštním dojmem. Obzvláště když ke mně přistoupil jeden namakanější Korejec a začal mi něco vyprávět. Rozhod sem se mu rychle namlouvat, že Taylor je muj přítel a zahrál sem trochu divadýlko abych se ho zbavil, což se nakonec díky bohu povedlo. Odtud sme pak vyrazili opět k irskému Wolfhound baru kde sme měli sraz se dvěma Brity u kterých bylo domluveno přespání. Nevim jestli to Litevci domlouvali prsotřednictvím Couchsurfingu nebo jiné internetové služby bezplatného ubytování, každopádně to byli celkem fajn chlápci kolem třicítky s kterejma sme ještě dali pár piv a navštívili jeden bar v jejich čtvrti. Jelikož sme ještě ve čtyři ráno dostali chuť na něco k jídlu, zašli sme  na nudle do jedné menší restaurace a oni nám bez problémů nechali jedny klíče a ať dorazíme pozdějc, že oni už jdou spát. V Koreji je jinak typické, že se nejde jen pít ale vždy se u toho i jí. A to i ve čtyři ráno.

před Wolfhound barem

v JR Southern Style BBQ

v JR Southern Style BBQ

v JR Southern Style BBQ

neděle

     Kolem jedenáctý vstáváme, poklidíme po sobě a jelikož Britové ještě spali, nechali sme jim alespoň děkovnej vzkaz a vyrazili se ještě podivat po Itaewonu a pak na autobusové nádraží kde sme si dali oběd vyrazili sme zpět do Wonju. Druhá, kratší, ale neméně zajímavá návštěva Soulu tak byla za mnou a další týden nezadržitelně přede mnou. Letí to jak blázen...