víkend šestého týdne - výlet za kulturou Soulu

     Původně sem měl v plánu vyrazit na jih Koreji, okouknout národní parky a bejt trochu víc v přírodě, jelikož i spolubydlící Kazach vyrážel směrem na jih za svojí sestrou, která tu studuje, ale nakonec sem po zvážení všech pro a proti vyrazil do Soulu kde sem strávil zajímavý víkend se svým korejským spolubydlícím Alexem.

     V sobotu před devátou hodinou po třech hodinách spánku mě vzbudil spolubydlící Max, že za chvíli vyrážíme na autobus do Soulu, takže můj odpočinek v říši snů se díky tomu zvrckl jenom na tři hodiny. Vyskočil sem z postele, rychle se opláchnul, sbalil a už sme si to taxíkem valili na autobusový nádraží. Hodinu a půl dlouhou cestu do Soulu sem pak strávil doháněním spánkovýho deficitu a musim říct, že mě tenhle šlofík nakopnul a cejtil sem se pak celej den jako rybička.

     V Soulu sme pak měli sraz s druhým spolubydlícím Alexem u stanice metra Sinchon, odkud je to kousek do hlavního univerzitního kampusu. Čtvrť Sinchon je známá jako místo kde sídlí několik významných univerzit (především pak naše :-), tedy Yonsei University, ale taky například Ewha Woman's University, Hongik Univeristy a další) a z toho důvodu je to také jedno z center nočního života mladých. Proto nepřekvapí, že v okolí jsou bary, velké obchodní domy nebo kina. Společně sme pak zašli na oběd do Noodle Boxu což je Maxovo oblíbené místo kam často chodil, když studoval v Sinchon kampusu. Nabízejí široký výběr nudlí na x způsobů z různých zemí. My jsme si objednali tři různé varianty na ochutnání a všechny byly exkluzivní.

     Odtud už sme šli po hlavní třídě kde je pěší zóna rovnou k univerzitnímu kampusu, jehož hlavní brána je přímo naproti ní přes silnici. Jen aby v tom bylo jasno, Yonsei University má 2 kampusy - ve městě Wonju, kde sem já, a tento hlavní v Soulu. V soulském kampusu momentálně probíhá mohutná rekonstrukce, patrně největší za poslední desítky let, kdy se mění prakticky celá nehistorická část. Staví se nové budovy a některé starší se rekonstruují. Trochu mě mrzelo, že sem tak nemoh vidět kampus v celé jeho kráse, nicméně to nejhezčí z něho, tedy historická část, která se nachází v podhůří, zůstává stavebními pracemi nedotčená. Prošli sme tak staveništěm a taky nakoukli do moderní budovy obrovské knihovny, kterou zadotoval Samsung a knihovna tak nese i jeho jméno. Odtud jsme pokračovali do historické části, z které už při prvním pohledu sálá užasná atmosféra. Krásné staré budovy porostlé čímsi zeleným (nikdy sem nebyl extra biolog :-)) a klidné prostředí uprostřed krajiny v soulském podhůří je ideálním místem kde se třeba jen tak projít po přednáškách a vyčistit si hlavu. Potom jsme zamířili k hlavnímu venkovnímu divadlu kde se každoročně odehrává monstrózní školní festival Akaraka i další kulturní události a odtud ještě do budovy s krámy a restauracemi kde sem si pořídil triko a krásnou mikinu s univerzitním motivem. Nebudu tu psát další poezii o kráse kampusu a místo toho přiložím pár fotek, víc jich pak najdete u mě na FB.

panoramatická fotka amfiteátru

     Při odchodu z kampusu sme se pak rozloučili s Maxem, kterej měl jiný povinnosti a zbytek víkendu sem pak už byl jenom s Alexem. Vyrazili sme na metro přes hlavní třídu Sinchonu a přesunuli se pěkných pár stanic směrem k jeho domovu. Blížila se tak  konečně možnost setkat se sjeho rodiči a bratrem. Jak sem měl ještě během víkendu šanci poznat, jeho rodina je vážně fajn a pohostinná. Hned nás čekal výborný tradiční domácí oběd, z kterého jsem ihned cítil tu čerstvost a ruku hospodyňky. Né, že by například v naší jídelně v kampusu vařili špatně, ale tohle byl okamžitě skok do jiný ligy. Těžko popisovat a vysvětlovat, zkrátka to bylo výborný, možná i to nejlepší co sem doposud v Koreji měl.

pouliční umělec

s holkama z SNSD :-)

domácí jídlo

     Po obědě už sme vyrazili zase zpět do města. Alexův táta zrovna někam odjížděl tak nás autem trochu přiblížil k našemu dalšímu cíli, kterým bylo místo zvané Bukchon Hanok Village. Hanok je označení pro tradiční korejské domy a tato čtvrť je známou turistickou atrakcí, kde můžete nahlédnout do prostředí tradiční Koreji. Úzké uličky lemované starými domy dotvářejí tuhle historickou atmosféru dynastie Čoson, stejně jako třeba čajovna na kopci kde sme si dali tradiční korejský ovocný čaj.

   
     Jelikož je to odtud kousek k největšímu královskému palácovému komplexu Gyeongbokgung, vyrazili jsme právě tímhle směrem, ale jelikož už bylo kolem sedmé večer, do jeho areálu sme už nbyli vpuštěni a tak sme návštěvu odložili na další den. Namísto toho sme se tak přesunuli k Namdaemun market, což je tradiční korejský trh. Jedná se dokonce o nejstarší (jeho počátky spadají do počátku 15. století) a největší korejský trh vůbec, který je otevřen 24 hodin denně 7 dní v týdnu a kde můžete nakoupit vše od tradičního jídla, přes nádobí až po oblečení. Nabídka je opravdu pestrá, ceny tradičně nasazené vysoko a připravené k udatnému smlouvání kdy si můžete vyzkoušet vaše obchodní dovednosti. Hned za tímhle trhem je pak Namdeemun/Sungnyemun Gate, který je tzv. číslem jedna na seznamu národních pokladů Jižní Koreje. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o seznam památek, které mají výjimečnou uměleckou, kulturní a historickou hodnotu a jsou řazeny podle data přidání. Momentálně je na seznamu už 317 titulů. Namdemun je brána, která za dynastie Čoson tvořila jižní vstup do Soulu, který byl obehnaný hradbami. V roce 2008 se povedlo jednomu nespokojenému Korejci tuhle významnou kulturní památku zapálit a téměř zlikvidovat. Až do května loňského roku tak probíhala nákladná rekonstrukce, nyní je ale brána opět v plné parádě. Kousek odtud je centrální obchodní dům společnosti Shinsegae, obrovský komplex jehož ještě větší bratříček v Busanu, druhém největším městě na jihu Jižní Koreji, byl v roce 2009 dokonce zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší obchodní centrum na světě.

 

 

Namdeemun Gate

     Kolem jeho přízemních obchodů známých světových módních značek a přes další ulice čtvrti Jung-gu, která leží v samotém srdci Soulu jsme došli až pod horu Namsan, na níž se nachází 236 metrů vysoká N Seoul Tower (nebo také Namsan Tower), nejvyšší bod Soulu, odkud je krásný výhled na celé město. Způsobů jak se dostat až k věži je několik, my jsme zvolili lanovku. Po asi půl hodinovém čekání ve frontě vás čeká zhruba dvouminutová projížďka k prasknutí nacpanou kabinkou. Skla jsou tak zašpiněná, že na fotky můžete v podstatě zapomenout, takže je lepší si užít alespoň krátký pohled na okolí. Překvapilo mě jak je prostor na kopci rozlehlý, máte výhled z mnoha různých míst, můžete si zakoupit něco k jídlu, udělat fotky u tradičního korejského altánu, pod věží, či na vyhlídce s tisící malými na zábradlí zamknutými zámky, které symbolizují lásku párů, které je tady připnuly. V budově Seoul Tower je pak obchod se suvenýry, muzeum nebo restaurace, víc informací si pak můžete vygooglovat nebo použít odkaz, který sem vložil i o pár řádků výš.

 

 

 

 

 

 

     Po ukončení prohlídky sme pak sjeli lanovkou zpátky dolů a metrem a autobusem vyrazili zpět k Alexově bytu. Za celej den sme naběhali hromadu kilometrů, takže původně plánovaný posezení někde v baru a sraz s mým dalším korejským kamarádem sme odložili na další den a před spaním sme jen vypili jednu flašku Makkoli pro utvrzení dobrého spánku :-).



neděle

     Po důkladném spánku zhruba do jedenácti nám Alexova máma připravila další skvělý oběd. Po naplnění našich žaludků sme pak vyrazili na metro a přesunuli se k Gyeongbokgung paláci. Po vystoupení na Gyeongbokgung station sme hned narazili na malý stánek u kterého byly dvě Korejky v hanboku tak se neváhal a nechal se s nima vyfotit. Potom sme pokračovali přes tradiční trh, který se před branami královského paláce nachází už od dob dynastie Čoson, tedy pěkných pár století, přímo k hlavní bráně paláce Gyeongbokgung. Ten je nejvěhlasnějším a nejznámějším z pěti královských paláců nacházejících se v Soulu a jeho návštěva nám zabrala mezi dvěma a třema hodinama, každopádně už jenom kvůli fotkám a počasí to stálo za to. Navíc sme měli štěstí jelikož sme zrovna zachytili výměnu stráží. Monumentální komplex s tradiční korejskou architekturou patřím k nejznámějším korejským památkám a nutno dodat, že oprávněně.

     Chození ale bylo za víkend dost a tak sem kontaktoval Alexe č. 2 :-), který strávil minulý semestr u nás na MUP a domluvili sme si sraz u východu z Jonggak Station na ulici Jonggno. Společně sme pak zamířili do jedné z ulic s restauracemi a zašli na Samgyeopsal, tradiční korejské jídlo, jedno z mých oblíbených. Pěkně sme se nacpali (mimo jiné kravským srdcem) dorazili se výbornou zmrzlinou s medem v Milkcow a zašli na pivo do jednoho z barů a následně na Beer pong. Po několika hrách a spořádání tří velkých korbelů piva sme se pak roloučili s Alexem č. 2 a vyrazili opět zpátky k Alexovi č. 1 domů. Ten má jednu zvláštní vlastnost kterou už sem jednou zmiňoval a to, že se opije neuvěřitelně rychle a po velmi malém množství alkoholu. Proto sme pak chvíli bloudili kolem jedné stanice metra ale nakonec se podařilo a vchod sme po pár minutách našli :-). Jelikož sme k němu domů dorazili brzo, a to asi kolem desátý, jeho rodiče byli ještě vzhůru a byla zábava dívat se na to, jak se ušklebují jeho přiopilému výrazu a chování. Alex mi taky zatajil, že jeho otec, byť nevalně, mluví anglicky tak sem si s ním alespoň přátelsky popovídal o ČR a o tom co jsme za víkend viděli. Rodina je to opravdu milá a v jejich domácí atmosféře sem se cítil opravdu velice dobře.

Samgyeopsal

Alex CZ :-)

Milkcow

beer pong

     V pondělí ráno sme pak vyrazili směrem k soulskému sportovním komplexu, kde se mimo jiné nachází olympijský stadion (Seoul Olympic Stadium nebo Jamsil Olympic Stadium, dnes domácí fotbalový stadion Seoul E-Land FC), postavený pro hry v roce 1988 a do jehož útrob se při nich vtěsnalo kolem 100.000 lidí, nebo třicetisícový Jamsill Baseball Stadium, který jo domácím stadionem LG Twins a Doosan Bears. Odtud jezdí každou neděli v několika časech školní autobus do kampusu ve Wonju. Jelikož nám ještě zbylo trochu času podívali sme se blíž k olympijskému stadionu před kterým se zrovna chystala nějaká konference, dle vystavených sportovních aut zřejmě ohledně nějakých závodů, a následně už sme vyrazili autobusem zpátky do útrob našeho kampusu.

Seoul Olympic Stadium

Jamsill Baseball Stadium

     Náročný ale povedený víkend během kterého sme toho oběhali opravdu hodně stál za to, i tak ale zůstává mraky věcí, které bych v Soulu ještě rád navštívil. V merku mám pak především fotbalové a baseballové utkání tak doufám, že se moje touhy brzo naplní :-).