Začalo se nám to tu zelenat a vybarvovat tak sem si v pondělí
odpoledne udělal další procházku po kampusu a nacvakal pár fotek. Těšim
se, až se to tu vybarví ještě víc, už teď sou ale některý místa krásný.
Každopádně lepší než o tom psát je to ukázat :-)
 |
| se spolubydlícím Kazachem a Korejcem před knihovnou |
English Speaking Club s Korejcema byl tentokrát přesunut z pondělka na úterý. A tentokrát vybrali vcelku zajímavý téma - alkohol a hry :-). Když si jdou Korejci někam sednou a popít, hry hrají skoro vždycky. Mají jich poměrně dost, užijí si u nich celkem dost zábavy a taky jsou dost odlišné od těch co se hrají u nás. Konec konců u nás v ČR se asi většina lidí obejde bez her u piva úplně, starší ročníky si občas strčí mariáš či jinou karetní hru, a to co hrajeme například my s klukama ze sálovky je pak většinou trochu větší sousto, který už toho s hraním moc společnýho nemá :-) V mobilu mám sepsanej seznam tak ho zkusim ještě rozšířit a pak tomuhle tématu věnovat samostatnej příspěvěk.
Wendy pak někde splašila fotbalovej míč tak sme si šli ještě v pár lidech na chvíli zakopat na fotbalový hřiště. Bylo fajn mít zase po dvou měsících míč na noze. Jo a abych nezapomněl, když sem šel po ranních přednáškách z oběda, zahlíd sem mamču s čtyřčatama v kompaktním kočárku. Civěl sem na to jak puk, chudák ženská :-)
 |
| pro sychra rovnou čtyři :-) |
 |
| English Speaking Club, tentokrát v míň početnym složení |
Ačkoliv to už asi většina z nás (a ráda) vytlačila z paměti, každý si asi pamatuje na vlnu telenovel, která kolem přelomu tisíciletí zaplavovala naše televizní obrazovky. Naše profesorka na korejštinu se mi ale zřejmě rozhodla pomstít za pár drobných chyb v testu, a tak nám pustila několik dílů takzvaného korejského dorama. Nejednalo se o nic jiného než o telenovelu typu Esmeralda řízlou Twighlightem v korejském podání. Za ty roky už se mi téměř podařilo zapomenout na to, jak velká břečka taková Esmeralda nebo Kasandra byla, ale první dva díly tohohle mi to opět připomněly a věřte mi, bylo to peklo v pekle. Nemám sílu se tu o ději rozepisovat, už takhle sem z toho nervově na zhroucení, jen chci říct, že už tohle nikdy, NIKDY nechci zažít. V jednom komentáři na ČSFD jsem se dočetl, že je potřeba přečkat první dva díly. My sme jich nakonec stihli šest a faktem je, že od třetího dílu se z odpadu odpadu stal jen klasickej odpad. I to mě ve mě ale nevyvolává žádnou touhu po dalším podobném zážitku. Jeden díl korejského dorama, jak sem si alespoň během jeho sledování nastudoval (ano, přiznávám se, že sem tomu skvostnému dramatu nevěnoval úplnou pozornost), pak trvá kolem patnácti minut a běží rychlostí dva díly za týden, většinou hned dva dny po sobě. Jedna série pak má kolem dvaceti dílů, takže tohle mučení alespoň netrvá tak dlouho jako u našich jihoamerických přátel se stovkami dílů neutuchající bezradnosti. Kdyby náhodou někdo potřeboval povzbudit k sebevraždě, tady je odkaz na ČSFD. K vysokému hodnocení pak lze říct snad jen dvě slova - šedesát masochistů :-)
Jinak tenhle den spousta korejskejch spolužáků vyráželo na celodenní vojenské cvičení. V Jižní Koreji je totiž vojna povinná a čas od času jsou tak mladí muži na různá cvičení povolání.
 |
| projekce korejského dorama, pro mě spíš hororu |
 |
| můj kamarád - korejští vojáci jsou drsňáci! :-) |
V pátek si to takhle kráčim přes kampus a najednou kousek ode mně vidim obří veverku. Tak sem nelenil a udělal krátký video. Veverka je tu v kampusu k vidění poměrně často. A taky hodně koček. Teď myslim zvířat... :-)
Večer sme pak společně s pár dalšíma lidma vyrazili na v kampusu i ve městě poslední dny hodně propagovanou hudební akci, která se odehrávala na jednom uzavřenym stadionu. Mělo dorazit několik nejznámějších korejskejch DJů, očekávala se velká party, ale popravdě řečeno, ve finále tahle akce byla fiasko. Jedinym plusem tak byly ňáký piva zdarma, který sme dostali :-). Po dvou hodinách sme to tak zabalili a vyrazili jen tak posedět do našeho oblíbeného Pub Sticku. Na pokoj sem dorazil po půl šestý a zhruba za tři hodiny mě čekalo vstávání a cesta na víkend do Soulu. Moc nadšenej z krátkýho spánku sem nebyl, ale i díky ještě hodinovýmu šlofíku v autobuse sem víkend nakonec zvládnul bez problémů. Víc s o něm rozepíšu v dalším samostatnym příspěvku.
0 komentářů:
Okomentovat